Dočasně přidělení zaměstnanci mají mít stejné benefity jako kmenoví

Nejvyšší soud vyhlásil 14. 1. 2026 rozsudek sp. zn. 21 Cdo 351/2024, který přináší zásadní argumenty pro zakotvení rovných podmínek u dočasně přidělených zaměstnanců. Zaměstnanci, kteří v jedné firmě vykonávají srovnatelnou práci, mají mít také srovnatelné podmínky. Není rozhodné, zda se jedná o kmenové zaměstnance nebo jen „vypůjčené“ (dočasně přidělené) zaměstnance. Podle Nejvyššího soudu se rovnost netýká pouze mzdy či platu, ale také benefitů, jako jsou například příspěvky na důchodové pojištění.

Pojďme se na celou vzniklou situaci podívat blíže.

Skutkové okolnosti případu

Žalobce L. K. (zaměstnaný jako elektromechanik) byl po dobu 5 měsíců dočasně přidělen společností A (původní zaměstnavatel, dále jako „zaměstnavatel A“) ke společnosti B („zaměstnavatel B“). Žalobce následně zjistil, že jeho mzdové podmínky byly horší než podmínky srovnatelných kmenových zaměstnanců zaměstnavatele B, ke kterému byl dočasně přidělen. Domáhal se proto žalobou u soudu doplatku mzdového tarifu a také dorovnání příspěvku na penzijní připojištění, který činil 1200 Kč měsíčně, zatímco jemu zaměstnavatel A přispíval pouze 700 Kč.

První a druhá instance

Okresní soud žalobě částečně vyhověl, když žalované straně nařídil uhradit doplatek mzdového tarifu. Nárok na doplatek příspěvku na penzijní připojištění však zamítl s odůvodněním, že takový příspěvek nepředstavuje pracovní ani mzdovou podmínku ve smyslu § 43a odst. 6 zákoníku práce. Proti tomuto podal žalobce odvolání.

Krajský soud závěr prvostupňového soudu potvrdil a přiklonil se k výkladovému stanovisku Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů (AKV), dle které příspěvek na důchodové pojištění nelze považovat za součást mzdových podmínek. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu.

Co na to Nejvyšší soud

Nejvyšší soud se při svém rozhodování zabýval otázkou, která v praxi dosud nebyla jednoznačně zodpovězena – zda dočasně přidělení zaměstnanci mají nárok jen na pracovní a mzdové podmínky poskytované kmenovým zaměstnancům (mzda, plat, odměna z dohody, zákonné příplatky, dovolená), nebo i na další plnění, která zaměstnavatel svým kmenovým zaměstnancům poskytuje nad rámec zákona (třeba benefity, včetně příspěvku na penzijní připojištění).

Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

Podle ustanovení § 43a odst. 6 zákoníku práce nesmějí být pracovní a mzdové nebo platové podmínky zaměstnance dočasně přiděleného k jinému zaměstnavateli horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 43a odst. 6 zákoníku práce vyjadřuje použití zásady rovného zacházení zakotvené v § 16 odst. 1 zákoníku práce též na poměry dočasně přiděleného zaměstnance, s nímž nesmí být zacházeno hůře než se srovnatelnými zaměstnanci zaměstnavatele, ke kterému je dočasně přidělen. Zásada rovného zacházení se proto i zde uplatní v rozsahu vymezeném v § 16 odst. 1 zákoníku práce s případnými modifikacemi, jež vyplývají z povahy institutu dočasného přidělení a jeho konkrétních podmínek.

Nejvyšší soud dále upozornil, že restriktivní výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem úpravy obsažené v § 43a odst. 6 zákoníku práce, spočívajícím v zabránění zneužití institutu dočasného přidělení k využívání levné pracovní síly, jež se příčí základním zásadám pracovněprávních vztahů (srov. § 1a odst. 1 zák. práce), aby se zde ve vztahu k dočasně přiděleným zaměstnancům zásada rovného zacházení uplatňovala v užším rozsahu, než jak je tento upraven v § 16 odst. 1 zákoníku práce.

Nejvyšší soud uzavřel, že příspěvek na penzijní připojištění, který zaměstnavatel, k němuž je dočasně přidělený zaměstnanec přidělen, poskytuje svým zaměstnancům, je jako jiné peněžité plnění součástí pracovních a mzdových nebo platových podmínek, na něž se vztahuje zásada rovného zacházení uplatňovaná ve smyslu § 16 odst. 1 ve spojení s § 43a odst. 6 zák. práce. Nejvyšší soud proto výslovně odmítl stanovisko AKV, které příspěvky typu penzijního připojištění z pracovních a mzdových podmínek vylučovalo.

Vyhověl tedy dovolání v části týkající se příspěvku na penzijní připojištění, zrušil rozhodnutí obou nižších soudů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.