Švarcsystém a podnikání (nejen) v IT

O takzvaném švarcsystému se v poslední době mluví stále častěji v souvislosti s přestupkem zvaným „nelegální práce“. Zaměstnavatelům za něj hrozí pokuta až 10 milionů Kč a fyzickým osobám, které nelegální práci vykonávají, 100 000 Kč. Jak se těmto sankcím vyhnout?

Přelomem se stal rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 Ads 52/2025 – 27 z 16. března 2026, který se týkal přestupku výkonu nelegální práce pro umožnění výkonu závislé práce programátora mimo pracovněprávní vztah. Oproti dosavadní judikatuře klade přísnější požadavky na výklad pojmu „závislá práce“. Kritéria posouzení, zda se jedná o závislou práci či nikoli, spočívají v tom, že:

• práce je vykonávána osobně,

• soustavně,

• podle pokynů jiného subjektu,

• ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti vůči tomuto subjektu.

Z odůvodnění vybíráme nejdůležitější výčet interpretací soudem. Nejste si jisti a potřebujete poradit? Napište na info@akskara.cz a naši specialisté na pracovní právo se Vám ozvou.

Nadřízenost a podřízenost:

V odůvodnění rozsudku se zdůrazňuje, že programátoři nemohli zakázky odmítnout, vyjma situace, kdy by došlo k prodlení s úhradou jejich odměny, což má představovat výrazný indikátor vztahu nadřízenosti a podřízenosti subjektů. Jakmile byla tato skutečnost prokázána, schopnost zajišťovat si příjem i jinak pozbývá důležitosti.

Výkon činnosti přibližně 8 hodin denně – tedy v rozsahu odpovídajícím plnému pracovnímu úvazku. Povinnost plnit zakázky odběratele tedy programátorům v kombinaci s nemožností jejich odmítnutí fakticky znemožňovala disponovat vlastní pracovní kapacitou způsobem typickým pro samostatného podnikatele.

Soustavnost:

V rozhodnutí se konstatuje zjištění nelegální práce ke konkrétnímu dni. Bylo však posuzováno reálně delší období s tím, že toto plyne z okolností. Jinými slovy: Nepostačí, když u subjektu ke dni kontroly SUIP je vše v pořádku, pokud se v průběhu řízení ukáže, že v delším časovém horizontu vztahy fungují jinak.

Dlouhodobost vztahu: programátoři po delší dobu spolupracovali výlučně se stejným odběratelem a příjem z této spolupráce představoval jejich hlavní zdroj obživy. Programátoři pracovali se zaměstnanci na společných projektech a za velmi obdobných podmínek, což svědčí o jejich začlenění do organizační struktury odběratele.

Odměňování a osobní výkon práce:

Posouzení hodinové formy odměňování: Nejvyšší správní soud připouští, že účtování podle hodin či vykazování „člověkohodin“ není bez dalšího signálem závislé práce. V daném případě však tento způsob odměňování představoval pouze jeden z posuzovaných znaků. Spolu s odměňováním byl zohledněn i fakt, že danou činnost vykonávali programátoři vždy pouze oni sami a že ani v případě nemoci za sebe nesháněli náhradu. Tato zjištění v souhrnu prokazovala, že programátoři vykonávali činnost osobně. Pro posouzení věci není rozhodující, zda je daný model spolupráce obecně představitelný v obchodním styku, nýbrž zda konkrétní faktické uspořádání vztahu nenaplňuje znaky závislé práce.

Dobrovolnost volby práce jako OSVČ místo zaměstnaneckého poměru:

Dobrovolnost volby režimu OSVČ či ekonomická výhodnost takového nastavení samy o sobě nevylučují, že fakticky vykonávaná činnost naplní znaky závislé práce.

Odpovědnost programátorů:

Důležitý je závěr soudu, že pokud odběratel sám zajišťoval náhradní plnění vůči zákazníkům při výpadku programátorů a že programátoři odpovídali za své výstupy vůči odběrateli, zatímco on následně vůči svým zákazníkům, může to odpovídat určitému modelu dodavatelských vztahů. Nicméně pokud programátoři nenesli plné podnikatelské riziko a odpovědnost odpovídající samostatnému výkonu činnosti a jejich postavení nevykazovalo reálné znaky nezávislosti, nelze takový vztah hodnotit pouze hlediskem běžné obchodní praxe. Aby bylo možné hovořit o samostatné výdělečné činnosti, musí být daná činnost vykonávána pod vlastním jménem, na vlastní účet a s vlastní odpovědností osoby tuto činnost vykonávající.

Smluvní nastavení autorských práv:

Nejvyšší správní soud uznává, že samotné ujednání odpovídající režimu podle § 58 odst. 7 autorského zákona (smluvní nastavení autorských práv, kdy programátoři bezúplatně poskytli výhradní licence ke svým dílům a vzdali se práva na uvádění svého jména na daných autorských dílech) nemůže být bez dalšího argumentem pro naplnění znaků závislé práce, ale soud tuto skutečnost posoudil jako podpůrný argument k dokreslení závěru.