Hodně postavíš nikde

Zmar, zoufalství a lidový humor, kterým Češi rádi čelí problémům a tíze běžných dní se mojí profese dotýkají opakovaně (kolik znáte vtípků o právnících a advokátech a kolik stížností jste na někoho z naší profese slyšeli?). Daleko více se ale týkají moci veřejné, a konkrétně státu. Mám na mysli nový stavební zákon. A ne, nechci se trefovat do stávajícího ministra a zejména jeho úředníků (byť by skládat účty měli všichni do jednoho). Chci psát o trochu něčem jiném, a to o kvalitě – chcete-li – legislativního procesu, který k blamáži, kterou nyní vidíme, vedl. Zde jsou totiž kořeny toho, co nyní sklízíme.

Moje kancelář spolupracuje s připomínkovým místem legislativy, a proto se vyjadřujeme ke konkrétním návrhům a navrhujeme i některé legislativní předpisy. Zároveň provozujeme službu, která pro podnikatele legislativu sleduje na pravidelné bázi. Nový stavební zákon jsme proto zaznamenali v okamžiku, kdy byl – slovy Járy Cimrmana – předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích.

Návrh zákona byl nakonec předložen Sněmovně 11. 9. 2020 a schválen 7. 5. 2021. Senát jej zamítnul a Sněmovna jej přehlasovala. Zákon podepsal prezident a byl vyhlášen jako jeden z posledních zákonů Babišovy vlády dne 19. 7. 2021.

Původní předpoklad byl, že stavební řízení dle něj bude probíhat od 1.7.2023; dříve (celkem ve třech etapách) nabíhaly do účinnosti některé jeho části, zejména ta, která se týkala vybudování úředního aparátu. Pokud si na to dnes nevzpomeneme, tak původní předpoklad byl, že lokální stavební úřady nahradí centralizovaná úřední struktura. Nenahradila. Byla zrušena, poté opakovaně zaváděna, ale nikdy vlastně zpět nezavedena. Nacházíme se tam, kde jsme byli na začátku s tím, že působnost ve stavebním řízení řeší lokální stavební úřady (jakkoli změny v tomto směru provedeny byly).

Samotný stavební zákon byl novelizován celkem 6x do data konečné účinnosti, tj. 1. 7. 2024. Pro vaši informaci a srovnání – zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 50/1976 Sb. zažil svoji šestou novelizaci po cca 18 letech účinnosti, dosavadní stavební zákon č. 183/2006 Sb. po 4 letech od účinnosti. Nový stavební zákon je tak vesele novelizován předtím, než vstoupí v účinnost, a tedy, než se jím lidé a podnikatelé budou muset řídit.

Otázka, jak se máte připravit na zákon, kterým se budete muset řídit, a který se neustále mění (a v sakra podstatných náležitostech) v podstatě nahodile, je nabíledni. Vedle téhle blamáže vypadá průšvih s nefungující elektronizací stavebního řízení (kterou veřejná moc opět – pokolikáté už) nezvládla, jako nepříjemnost.

Dlouhou dobu tvrdím, že Česká republika má instituce třetího světa. Tím nemyslím konkrétně jen úřady, ale spíš soubory vztahů a nastavení (v ekonomickém slova smyslu). Na legislativní činnosti – její kvalitě a stabilitě výstupu záleží nesmírně, a její průběh a výsledek je podstatný pro realizaci lidských potřeb, pro silnou občanskou společnost, pravidelnou vládu, vzájemný respekt a také v  to, že udržíte doma nejvíce kvalitní lidi v rámci své země. Důvody, pro které například anglosaské národy dosáhly vysokého rozvoje ekonomického, osobního i vědeckého se obvykle točí i u kvality veřejných institucí, za které můžete dosadit nízké transakční náklady, právní stabilitu a předvídatelnost a minimální zasahování moci veřejné do záležitostí toho kterého občana či podnikatele a obecnou absenci překážek pro realizaci vlastních snů a přání.

Na „kvalitě“ legislativního procesu, předvídatelnosti výsledků, přípravě veřejné správy, včetně schopnosti zajistit technologické řešení vidíme myslím dobře, že se Česká republika vydala směrem, který není správný. Napravit jej jistě lze, to ale nesmíme připustit, aby se tato blamáž stala normou.